UM UM 2017 – Den první – Zahájení / Ci je mucha hlucha?

Zdroj: http://krith.phil.muni.cz/

Ci je mucha hlucha?

Nad otázkou, co dělá z divadelního řemesla umění, by se daly vést dlouhé, možná nesmyslné, debaty. Pokud je však divadlo neprodejné a nechává otevřené dveře dokořán každému i bez vstupenky, vidím v tom ambici upřímné a čisté tvorby z popudu vnitřních motivací, které zastřely vidinu peněžního výdělku. Režisérka Marika Smreková se po šest let vrací do svého rodného města Stará L‘ubovňa na úpatí slovenských Karpat, kde pořádá festival Umum.

Dramaturgie prvních čtyř ročníků byla zaměřená na přinášení (nejen) performativního umění z velkých měst do městečka podstatně menšího. Stalo se tak třeba, že současný tanečník a performer Jaro Viňarský tančil na jedné z místních frekventovanějších pěších zón a zastavovali se u něj lidé, jejichž představa o tanci začíná u folklóru a končí u baletu. Nyní probíhá šestý ročník již v nové dramaturgii zaměřené na národnostní menšiny, které ve Staré L’ubovně společně žijí po staletí. Vloni byl festival věnován vztahu Čechů a Slováků a letos soužití Rusínů a Slováků. V příštích ročnících budou reflektováni ještě Maďaři, Němci, Židé a Romové. Smreková s mnohočlenným mezinárodním týmem město oživuje a dává mu nové aktuální impulsy. Žádným způsobem místní nepodceňuje a bez ostychu pořádá vedle promítání filmů a tematických besed, také happeningy, koncerty moderní technicky produkované hudby, performance či site-specific projekty. Otevřenost vládne nejen mezi samotnými národy, ale i vůči neznámým uměleckým formám. A funguje to.

Zahájení festivalu proběhlo formou happeningu. V parku na Náměstí gen. Štefánika Smreková vytvořila prostorovou instalaci četby z dětských knížek od rusínských autorů L’udmily Šandalové a Nikolaje Konevala. Na zeleném prostranství s hřištěm byly rozestavěny tři reproduktory, ze kterých se po celém prostoru nesly a prolínaly hlasy dvou předčítačů, náctileté dívčiny a staršího bělovlasého pána (Ema Fröhlichová a Nikolaj Koneval). Po trávníku, na lavičkách a u reproduktorů se válely pozlacené a postříbřené rohlíky, které jsou symbolem letošního ročníku. Dívka seděla na dřevěné lavičce s hlavou koníka připomínající hračku ze začátku minulého století, zatímco pán předčítal přímo mezi dětskými průlezkami. Bylo zábavné pozorovat, jak odlišné publikum předčítači lákají, což bylo dáno i jejich umístěním. Kolem dědečka se stmelovali převážně děti, u děvčete spíše dospělí.

Vlastně velmi jednoduchý performativní prostor se dá využít několika způsoby a tím znovuobjevovat. Je inspirující měnit perspektivy, procházet se po chodnících nevelkého parku a sledovat ostatní posluchače. Úplně každý je postaven do kontextu malého dítěte poslouchajícího pohádky, což vytváří až absurdní kontrasty. Těhotné maminky nebo kouřícího postaršího pána u odpadkového koše je pak možné vnímat mimo jejich běžný sociální status. Konvence a předsudky se boří, zvrstvená realita se odkrývá.

Barbora Kašparová

Zahájenie 6. ročníka festivalu UM UM 2017 (Happening) – Marika Smreková: Čítanie z kníh rusínskej autorky Ľudmily Šandalovej / deťom – Poďte ďity, što vam povim / dospelým – Červený breh. Režie Marika Smreková, scénografie Kasia Tons, Šárka Býčková, Marika Smreková. Hrají Ema Fröhlichová, Nikolaj Koneval. Psáno ze dne 8. září z festivalu UmUm 2017.

Recommended Posts
Contact Us

We're not around right now. But you can send us an email and we'll get back to you, asap.