Zdroj: http://krith.phil.muni.cz/

Dívat se či nedívat?

Ikony jako neodmyslitelný prvek pravoslavného křesťanství. Ikony, jejichž zrak se do pozorovatele vpíjí a zanechává otisk jako rozžhavené železo. Ikony, jejichž zrak o nás zjistí i vypoví mnohé. EYEKON(TACT), divadelní instalace zkoumající možnosti a sílu zraku i ostatních smyslů.

Brebentění několika desítek diváků, které s doznívajícím soumrakem přišly na premiéru inscenace, přeruší údery do kusu dřeva. Tempo se od vláčného proměňuje v divoce živelné. Jsme volání na bohoslužbu, nebo dokonce do jiného světa (i když to samozřejmě pro někoho může být totéž). Obecenstvo se přesune o kus dále. Před vybydlenou budovou, snad bývalého prostoru pro kanceláře, se procesí zastaví. Po chvilce se ozve opět rytmický doprovod a v oknech nejnižšího patra se objeví sedm živých ikon. Diváci jsou pozváni dovnitř, kde se jim otvírá prostor pro nepřetržité vnímání okouzlujícího toku zvuků a obrazů.

Motivem inscenace je život Rusínů ve vztahu ke svému náboženství i svízelný život během komunismu. Ovšem končí hrdým opětovným sebeuvědoměním si svého původu a přísahou k jeho doživotnímu následování. Takto se děje po celé výšce i šířce interiéru budovy. Jak již název inscenace napovídá, důležitým motivem je zde zrak. Proces rituálního očištění či zasvěcení rámcuje začátek a konec performance. Po podstoupení tohoto obřadu může dotyčný prohlédnout. Toho na konci docílí sami diváci skrze symbolické očištění dvou z nich z rukou performerů. Nicméně již předtím jsou nuceni používat zrak nejen k pohledu na dění kolem sebe, ale také ke kontaktu s herci. Mezi oběma stranami dochází k nepřetržité komunikaci. Pohledy herců jsou propalující, zasahující. Vedle toho se vzájemné propojení udržuje např. sérií políbení povolující vstup do vyššího patra nebo vzájemné pojídání chleba (těla Páně). Velmi poklidná, nábožná atmosféra je přerušena před koncem představení, kdy se postavy Rusínů, již opět svébytní, oddají tanci, zprvu tradičnímu, ovšem vygradujícímu až k bakchické bujaré nevázanosti (která má ovšem za následek opětovné oslepnutí, se kterým přicházela první postava k očištění). Jedná se o jakýsi koloběh přírodních sil vyvažující striktní náboženské normy.

Pro nevěřícího je zformován intenzivní pocit sounáležitosti. Co pro věřícího, to nedovedu posoudit. Ale myslím si, že nic vysvětlovat nebo obhajovat není nutné.

Barbora Havlová

Marika Smreková, Martin Jakubčo: EYEKON(TACT) Režie a dramaturgie Marika Smreková a kol., hudba Elia Moretti, kostýmy Kasia Tons, light design Luboš Zbraněk. Hrají Olívia Fantúrová, Anna Kloudová, Peter Podolský, Roman Poliak, Monika Timočková, Milada Vyhnálková, Luboš Zbraněk. Psáno z festivalové premiéry 9. září 2017.