UM UM 2017 – Den druhý – Marijka nevěrnice / Konečná stanice Koločava

Zdroj: http://krith.phil.muni.cz/

Konečná stanice Koločava

Je známo, že Ivan Olbracht věnoval tematice Podkarpatské Rusi hned několik svých románů. S Vladislavem Vančurou, v této spolupráci coby filmovým režisérem, se také podílel na tvorbě napůl hraného a napůl dokumentárního filmu Marijka nevěrnice (1934). Na první pohled úplný „bizár“ se soundtrackem Bohuslava Martinů, ale zároveň cenné svědectví doby. Na druhý pohled se perspektiva překlopí a jako absurdní se začne jevit způsob života, jak jej vedeme dnes.

Příběh jedné nevěrné ženy a jedné vraždy ze žárlivosti je fiktivní, ale do rolí Vančura využil obyvatele vsi Koločava. Lidé hráli sami sebe, židovský obchodník židovského obchodníka, dřevorubec dřevorubce, četník četníka. Jedná se o jeden z nejstarších autentických záznamů, který zachycuje život ve vesnici takový, jak předtím vypadal po celá staletí. Postavy ve filmu mluví rusínsky, slovensky, česky, jidiš, německy a snad ještě dalšími podobami těchto jazyků, které laik nerozezná. Kvůli nesrozumitelnosti chápe děj dnešní divák spíše skrze jednoduché situace, velká gesta „neherců“ a jejich očividné sociální statuty, pojednané do jisté míry ve škatulkách. Žid je bohatý a dřevorubec chudý, ale to patří k tomuto formátu nepsychologického filmu. Život v horách působí syrově a drsně stejně jako zdejší lidé a Nikola Šuhaj loupežník je ve srovnání s Marijkou nevěrnicí velmi lyrickou romantickou pohádkou.

V této neutěšené „vlčí zemi“ fungují úplně jiné zákonitosti, než v současném civilizovaném světě a jejich logika může kdekomu připadat zvrhlá. Muž, který odešel za prací daleko z domu, se díky dopisu od své matky dozví, že je mu žena nevěrná s jejich podomkem. Nechá mladého chasníka zavolat, aby mu pomohl při splavování dřeva, a ve správný moment jej shodí do peřejí. Mladík se utopí. Každému je jasné, že jde o vraždu, jenže ji nelze dokázat. Ve skutečnosti však okolí důvodům podvedeného muže rozumí a ten se vrací domů. Jeho žena Marijka se příchodu svého manžela obává, ale muž její provinění přejde mlčením. Střih a titulek hlásá: „A Petro staví novou chýši.“, načež se v záběru objeví manželé osekávající trámy nového domu.

Vražda je jistě morálně neobhajitelná, ale pro současnost je inspirativní jiná věc. V dnešní konzumní době nabýváme dojmu, že rozbité, prošlé a zkažené věci lze velmi snadno nahradit koupí nových. To je velmi praktické a šetří to čas. Problémem se však může stát, když tento koncept přejmeme i do našeho chápání života a vztahů. Přibývající léta člověku přináší mnoho těžkých situací, které mohou být příčinou jeho jednoznačně špatného jednání vůči druhým, prohřešků a vzájemného ublížení. Jenže kdo je může doopravdy soudit. Stavět „nové chýše“ je možná moudřejší řešení. I přes přizpůsobivou a tvárnou umělou inteligenci, která je nám každodenním partnerem, jsou „nepohodlní“ lidé kolem nás nenahraditelní a je potřeba na vzájemných vztazích neustále pracovat a opravovat je. V podstatě také žijeme ve „vlčí zemi“, i když se tváří jako ráj.

Barbora Kašparová

Ivan Olbracht: Marijka nevěrnice (1934). Režie Vladislav Vančura Hudba Bohuslav Martinů Kamera Jaroslav Blažek.

Recommended Posts
Contact Us

We're not around right now. But you can send us an email and we'll get back to you, asap.